převzato z webu PFS
Obrovská úleva byla znát na tvářích fotbalistů Třeboradic, když zvládli duel s nováčkem Pražská teplárenská přeboru z Hostivaře. Favorit doma vyhrál 4:2. Ještě před rokem by to byla splněná povinnost, jenže v tomhle ročníku soutěže zatím třeboradický válec drhne. Obhájce přeborového prvenství má na kontě už tři porážky, tedy více než za celou minulou sezonu, v níž nebodoval jen dvakrát. „Porážek je na šest kol už dost,“ přiznává Petr Viktorin, jeden z lídrů třeboradického týmu, který je v aktuální tabulce až desátý.

Dýchá se Třeboradicím po téhle výhře aspoň trochu lépe?
Dostali jsme teď 13 gólů ve dvou zápasech (domácí prohra 5:7 s Přední Kopaninou a 3:6 v Královicích), potřebovali jsme proti Hostivaři naplno bodovat. Byli jsme se čtyřmi body čtvrtí od konce. Potřebovali jsme se dotáhnout aspoň na střed, což se nám v utkání s nováčkem podařilo.

Byli jste pod tlakem povinnosti bodovat, naopak soupeř neměl co ztratit. Byl zápas o to těžší?
Hostivař byla v euforii, její hráči dřou. Fotbalově na tom nejsou zase nějak extra dobře, ale dokážou si to ukopat. Měli osm bodů. Byl to těžký soupeř, hodně nás dojížděli. Hra byla spíš rozkouskovaná. My nejsme tým, co by hrál na brejky, to spíš oni. Musíme dobývat, snažíme se kombinovat. Jednoduché to utkání úplně nebylo.

Přitom jste šli do vedení, ale zápas jste si zase zkomplikovali. Jak to, že vás náskok nenastartoval?
Měli jsme trochu štěstíčko, když se Grzny (Pavel Grznár) trefil. Jenže pak přišel pro nás typický gól, co jsme dostali i v několika předchozích zápasech. Z brejku, kdy po centru nestihneme doběhnout, balon přijde před kasu do kapsy a bylo to 1:1. Navíc to byl gól do šatny, to nikomu nepřidá.

Jenže s vámi bylo ještě hůř…
Pořád zbývalo pětačtyřicet minut a my jsme to chtěli určitě otočit a vyhrát. Na začátku druhé půle jsme ale místo toho ještě dostali gól z ničeho. Nebylo to přečíslení nebo nějaké vykombinování. V tu chvíli to bylo hodně komplikované. Naštěstí Juny (Petr Junek) vyrovnal na 2:2 po rohu. Tam to podle mého soupeř špatně pohlídal. Juny do standardek nechodí v nějakém extra sprintu, aby to tam rozbil. Spíš tam stál a trefilo ho to. (usměje se). Zaplaťpánbůh za to.

Pořád ale ještě nebylo vyhráno. Věřili jste v tu chvíli, že už zápas zlomíte?
Přišlo zlaté střídání a vybojovaná hlava, kdy Sváťa Sýkora rozhodl na 3:2. Nemá to jednoduché, nenastupuje na celý zápas. Věřím, že se rozstřílí. Jsme moc rádi, že jsme to utkání zvládli a uhráli tři body.

V minulé sezoně jste ale podobné duely vyhrávali bez potíží. Čím to vysvětlíte?
V minulé sezoně jsme měli štěstí, že jsme zvládli dost těch těžkých zápasů, kdy se nám úplně nedařilo. Vytvořili jsme si nějaké šance a dali jsme z nich spoustu gólů. A teď se nám střelecky sice daří, ale defenziva není nic moc. Taky je to tím, že jsme dostali tři červené karty – já, Votava, Červenka. V řadě zápasů proti nám byla penalta. Čtyři v šesti zápasech. Ano byly, nepolemizuju o tom. Ale tyhle věci nás srážejí. Dostáváme góly, soupeře to nakopne a hraje se mu proti nám lépe.

A dopadlo to třeba i tak, že jste dostali doma od Přední Kopaniny potupných sedm gólů. Pamatujete takový příděl?
Za mě se tolik nikdy nedostalo. Nepamatuji se. Ale to byl hurá fotbal. Nahoru, dolů. Vedli jsme v 75. minutě o gól. Byly tam individuální chyby, šikovní soupeři to dokážou proměnit. A Kopanina nás potrestala.

Patříte k nejzkušenějším hráčům, jak se s tou změnou proti minulé sezoně smiřujete?
Všichni chceme vyhrávat, já to chci celý život. Chci být vítěz. Porážek je hodně za šest kol. Abych byl upřímný, když se vyhrál přebor, tak u některých hráčů mohlo dojít k určitému uspokojení. Na někom je to vidět. Aspoň já to tak cítím. Třeba se to tím, že si to kluci přečtou, zvedne. V hlavách to, že se teď tolik nedaří, určitě je. A každý se s tím musí popasovat sám. Jak říkám, chci vyhrávat, spousta kluků i trenér taky. Hrajeme kolektivní sport, musíme tomu všichni dát maximum a pak věřím, že to půjde a bude to lepší.

Pokud jste na našich stránkách cokoli nenašli, napište nám. Odpovíme do 24hod. 

7 + 9 =

Share This